Historický domek v Potoku čp. 302

Návštěvu domku si můžete domluvit ve všední den přímo v Muzeu Bojkovska nebo na telefonu 739 202 813.

Jednotlivé vstupné 50 Kč, skupinové vstupné 40 Kč za osobu

Historie stavení

V matričních záznamech je domek prokazatelně zmiňován již v roce 1785, jeho vznik lze položit do počátku 80. let 18. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1828 je zachycen v dnešním rozsahu. V době krátké existence železáren - Jindřiščiny huti zde bydleli ve 40. letech 19. století její pracovníci. Nedaleko domku se také nacházelo kutiště železné rudy.

K roku 1869 je domek uváděn jako neobydlený. Ze sčítacích operátů lze vyčíst, že zde vždy bydleli nejchudší obyvatelé městečka Bojkovic, zejména zemědělští nádeníci. V roce 1880 zde bydlela rodina Hanzlíkova se třemi dětmi. Jejich hospodářství bývalo skromné. Chovali jednu kozu, v roce 1900 pak 3 slepice a dvě husy. Poslední obyvatelkou byla Adéla Kolouchová, která zde bydlela od roku 1915 do své smrti v roce 1969. Poté koupila dům rodina Sojova a byl užíván jako skladiště a nebyla mu poskytována ani základní údržba.

Jedná se o hliněný obytný dům bez hospodářské části. Dům je postaven z nepálených cihel na základu z lomového kamene. Jedná se o mimořádně památkově hodnotný objekt tradičního lidového stavitelství na území města Bojkovice. Jedinečnost objektu spočívá ve skutečnosti, že je realizován za použití místních tradičních materiálů a tradičními řemeslnými postupy, čímž dokládá přežívání a používání těchto tradičních technologií na území města. Další výjimečností je, že si zachoval své původní drobné měřítko se zastavěnou plochou 40 m2 a velkou míru autenticity, která dokládá způsob bydlení obyvatel na předměstí malého města. Jde o objekt s mnoha dochovanými detaily, který neprošel devastující modernizací.

Vstup do domu je dřevěnými kazetovými dveřmi osazenými v deštěné zárubni. Za dveřmi se nachází vstupní síň. Vpravo se nachází jediná obytná místnost domu, ze které je přístupná samostatná malá kuchyně. Strop je tvořen tesanými trámy, horní záklop je z volně ložených desek. Půda je přístupná dřevěnými vrátky osazenými v severním štítu domu nebo výlezem ze vstupní síně. V síni pod vstupem na půdu je malý sklep. Okna obytné místnosti jsou dvoukřídlá kastlová, ven a dovnitř otvíravá, členěná do šesti tabulek. V jizbě je hliněná podlaha. Omítky jsou hlinito-vápenné, okenní a dveřní otvory jsou ve fasádě zdobeny dekorativně pojednanými šambránami v kombinaci hladkých ploch se strukturálně pojednaným lemováním.

Dům je zastřešen pravidelnou sedlovou střechou asymetricky osazenou tak, aby byla překryta náspa před dvorní fasádou domu. Krytina je keramická taška.

Cesta k záchraně a následné památkové obnově objektu byla velmi dlouhá. Již v roce 2007 v rámci identifikace významných památek Bojkovic bylo stavení rozpoznáno jako ojedinělá stavba dokumentující život nejchudších vrstev na okraji malého města. V rámci Bojkovic již neexistuje žádné podobné stavení a tento druh drobných objektů je již málo zastoupen i v rámci celého Zlínského kraje. Díky tomu, že objekt byl dlouhodobě neobydlen a sloužil jako skladiště, byly zachovány ve své celistvosti všechny podstatné prvky stavby, včetně mnohých unikátních detailů. Vzhledem k tomu, že na stavení nebyla dlouhá desetiletí prováděna ani základní údržba, stavebně-technický stav byl velmi špatný a hrozilo nevratné poškození objektu. Snaha o záchranu však narážela na neochotu majitele zahájit obnovu či objekt prodat. Z iniciativy Muzea Bojkovska probíhala jednání s majitelem, jehož výsledkem byl odprodej domku městu Bojkovice v květnu 2016.

Průběh obnovy

Obnova probíhala na základě projektu zpracovaného Ing. arch. Jiřím Hlouškem v září 2016. Byla rozdělena do tří etap, z nichž první dvě se týkaly samotného stavení, které je od srpna 2016 chráněnou kulturní památkou rejst. č. ÚSKP 105926, poslední etapa pak měla za cíl dotvořit okolí stavby.

V první etapě (2017) byla provedena celková stabilizace ohrožené stavby, zejména oprava střechy, spočívající v částečné výměně vadných částí krovu, výměně latění a střešního pláště. Rovněž došlo k odvlhčení stavby položením drenážního potrubí s vyústěním na terén. V této etapě došlo také k obnově komína a instalaci kachlového sporáku. Vzhledem k tomu, že se původní topeniště nedochovalo, vycházel vzhled sporáku ze sdělení sousedů – pamětníků a reflektuje domácnost poslední majitelky z počátku 20. století.

Vždy bylo dbáno na zachování maximální míry autenticity. Použity byly všechny prvky, které bylo možné repasovat, dožilé prvky posloužily jako vzor při výrobě replik.

V rámci druhé etapy (2018) proběhla obnova vnějších a vnitřních vápeno-hliněných omítek s vápenným nátěrem za použití tradičních technologií. Poškozené části vnějších a vnitřních omítek byly po zdokumentování stavu odstraněny a doplněny omítkami na stejné bázi. Vnější omítky byly provedeny tradiční vápenno-hlinitou hrubou omítkou a proběhla obnova šambrán kolem oken. Po průzkumu barevných vrstev byla vybrána současná barevná kombinace – pasivní plochy v okrové barvě, aktivní v barvě bílé, sokl odstín terakota. Rušivý elektrický sloupek umístěný v hmotě domu byl odstraněn. Rovněž byl zrušen stávající vzdušný přívod el. energie a odstraněn betonový sloup, který narušoval celkový vzhled areálu.

V interiéru byla provedena repase stolařských a tesařských prvků, zejména oken, dveří a zárubní. Dvoje dveře včetně zárubní byly nově vyrobeny na základě původních vzorů a opatřeny odpovídajícím kováním. V jizbě byl v průběhu prací odkryt původní okenní otvor včetně výplní. Na základě tohoto vzoru byla vyrobena replika okna za použití původního kování. Repliky okének dle původních vzorů byly vyrobeny rovněž v kuchyňce a síni. Hliněná podlaha v jizbě a síni byla zachována a vyspravena, v kuchyni pak obnovena kamenná podlaha. Dvorní přístavek (dřevárka) byl opatřen novým pultovým krovem a betonová opěrná zeď byla obložena přírodním kamenem.

V průběhu památkové obnovy stavení probíhaly kontrolní dny za účasti výkonného orgánu státní památkové péče MěÚ Uherský Brod a odborného orgánu památkové péče NPÚ Kroměříž. V rámci závěrečného místního šetření orgánů památkové péče ze dne 31. 10. 2018 při závěrečném kontrolním dnu bylo konstatováno, že veškeré práce byly provedeny v souladu s platným závazným stanoviskem ze dne 16. 1. 2016 (viz Zápis ze závěrečného kontrolního dne v příloze).

Obnova areálu byla dokončena 3. etapou v letech 2020 až 2021, která se již netýkala kulturní památky samotné, ale jejího okolí. S použitím tradičních tesařských technologií a postupů proběhla výstavba dřevěné repliky malé stodoly a dalších drobných prvků příslušejících ke stavení. Stodola byla vystavěna především proto, aby byly zlepšeny možnosti využití domku a jeho okolí k edukačním účelům.

Interiér domku je vybaven skromně a odpovídá způsobu bydlení nejchudších vrstev kolem poloviny 19. století.

Přínos obnovy a budoucí využití

Stavení č.p. 302 v ulici Potok bylo zachráněno takřka v poslední chvíli, díky aktivitě Muzea Bojkovska, členů Muzejního spolku Aloise Jaška i města Bojkovice. Provedením obnovy byl pro budoucí generace zachován unikátní objekt reprezentující způsob bydlení nejchudších vrstev na okraji malého města, který v rámci Bojkovic i širšího okolí nemá obdoby. Na základě terénního výzkumu lze říci, že se jedná o poslední objekt svého druhu v Bojkovicích.

Stavení je výjimečné svým drobným měřítkem, a především mírou dochování jednotlivých detailů, které zůstaly v intaktní podobě díky dlouhodobé neobydlenosti stavení a absenci jakékoliv údržby.

Od roku 2022 bude domek zařazen do prohlídkového okruhu Muzea Bojkovska, které se stane jeho provozovatelem. Cílem je vytvořit živý areál, který bude k dispozici široké veřejnosti a na základě tematických programů představí způsob bydlení a života našich předků v závislosti na ročním období.

Programy se zaměří zejména na běžný život v rámci specifického prostředí chudé rodiny v 19. století (praní prádla, drhnutí peří, pečení chleba, zpracování ovoce), ale také na zvykoslovná období (Vánoce, Velikonoce, masopust), jejichž obyčeje budou představeny v autentickém tradičním prostředí. Výhodou je existence funkčních kachlových kamen, umožňujících vaření a pečení tradičních pokrmů. Lze tak představit běžný den chudé hospodyně (nošení vody, zatápění, vaření, pečení). Výhledově je plánováno pořízení drobného zvířectva (koza, králíci, slepice) a jeho využití v rámci edukačních programů – ukázky dojení, zpracování mléka a výroba mléčných výrobků v podmínkách chudé domácnosti a podobně.

Připomenuto bude rovněž specifické období, kdy v Bojkovicích fungovaly železné hutě.

Stavení se svou specifickou atmosférou umožňuje realizovat velké množství různorodých aktivit pro různé věkové skupiny a představit tak veřejnosti život našich předků v celé jeho šíři v přirozeném prostředí historického objektu. Tento způsob prezentace je mnohem působivější, než když se tak děje v rámci muzejních expozic.

Když stavení bude žít, stane se jeho obnova nejen záchranou významného architektonického objektu, ale především zdrojem poučení a neopakovatelných zážitků pro malé i velké návštěvníky.