Obce Mikroregionu Bojkovsko
Bojkovice
Město se rozkládá po obou stranách řeky Olšavy. Archeologické nálezy dokládají osídlení katastru již v době svrchního pleistocénu a následně pak v době bronzové a železné. Písemně je však poprvé vzpomínáno v roce 1362, kdy náleželo ke světlovskému panství. Historický vývoj města je úzce spjat s hradem Novým Světlovem, vystavěným kolem roku 1480 Landštejny. V letech 1846 – 1856 byl Larisch-Mönichy přestavěn na zámek ve stylu anglické tudorské gotiky. Dominantou přímo ve městě je kostel sv. Vavřince, pozdně renesanční stavba dokončená roku 1656. Přibližně uprostřed místního hřbitova najdeme hrobku hraběnky Žofie Haugvicové, pocházející z roku 1835, a šestiboké kaple, zvané Tetaurky z 2. pol. 16. století. V jedné z nich se nachází Getsemanská zahrada, ve druhé je lapidárium. Zajímavou stavbou je i klášter sester dominikánek ze 30. let 20. století. Přímo v Bojkovicích i v přilehlých místních částech Bzová, Krhov a Přečkovice najdeme celou řadu drobných sakrálních staveb. Krhova se dotkla letecká bitva nad Bílými Karpaty 29. 8. 1944, v místě pádu letadla je památník sestřeleným americkým letcům. Od roku 1931 slouží veřejnosti Muzeum Bojkovska, kde se nachází i informační centrum. V části Potok, v dřívější hornické kolonii, je domek čp. 302 prohlášen za kulturní památku, v budoucnu se zde počítá s instalací expozice hutnictví a také praktické využití objektu k edukačním účelům. Turistickou zajímavostí je rozhledna Na Skalce nedaleko Krhova. V letních měsících lze využít městské koupaliště i bazén v areálu kempu.
Hostětín
Obec leží v povodí potoka Kolelač necelých 5 km od státní hranice se Slovenskem. Celé území Hostětína spadá do Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.
První zmínka o obci je z roku 1412, kdy je uváděla již jako součást světlovského panství.
Stejně jako z jiných vesnic v okolí, tak i z Hostětína odcházeli muži za prací do světa kastrovat dobytek jako zvěrokleštiči.
Obec je známá po celém světě díky velkému množství projektů, které jsou šetrné vůči životnímu prostředí. Většina domů je vytápěna obecní výtopnou na dřevní štěpku, na několika domech jsou instalovány solární kolektory na ohřev teplé vody, nachází se zde 3 fotovoltaické elektrárny a kořenová čistička odpadních vod. Není tedy divu, že Hostětín zatoužil v roce 2010 spatřit i korunní princ Charles z Velké Británie.
V centru obce nelze přehlédnout pasivní dům Centra Veronica, v jehož blízkosti se nachází bio moštárna, ukázkový sad a přírodní zahrada s historickou sušírnou ovoce a s řadou interaktivních prvků, které zaujmou malé i velké návštěvníky.
Turisté se mohou vydat po 1 km dlouhé naučné stezce Po zelené Hostětínem nebo zvolit 6, 5 km dlouhou stezku okolní krajinou Naokolo Hostětína, na niž mohou spatřit 15 soch v krajině, jež vznikly v roce 2002 během sympózia sochařů z České republiky a Slovenska.
Komňa
První písemná zmínka o obci je z roku 1261. S existencí vesnice lze počítat ale dříve, a to minimálně od poloviny 13. stol. ve spojitosti s opevněnou tvrzí v lokalitě Hrádek. Dle archeologických nálezů se zde nad Komňou vypínal kamenný hrad Zuvačov. Dominantou obce je kostel sv. Jakuba Většího z roku 1846.
Komňa se uvádí jako jedno z rodišť Jana Ámose Komenského, jehož dědeček Jan Segeš zastával v obci dokonce funkci fojta. V roce 1950 byl poblíž domu čp. 22, údajném rodišti učitele národů, odhalen pomník J. A. Komenskému, který díky finanční podpoře amerických krajanů vyhotovil Julius Pelikán z Olomouce. Při 400. výročí narození tohoto velikána byl v roce 1992 otevřen jeho památník v bývalé sýpce z roku 1774, kde je rovněž i expozice k dějinám obce.
Mnoho mužů odcházelo za obživou do světa jako zvěrokleštiči kastrovat dobytek. Turisté mají možnost navštívit dům čp. 6, kde je nainstalovaná expozice k této živnosti.
V Komni se dodržuje celá řada lidových tradic, známá je např. fašanková obchůzka s tzv. skakúny.
Okolí vesnice skýtá návštěvníkům příjemné pěší túry, lokalita Modrá voda je pozoruhodným přírodním útvarem, geologicky zajímavý je bývalý kamenolom Bučník, kde se vedle andezitu vyskytují i vzácné minerály.
V roce 2011 získala Komňa titul vesnice roku.
Lopeník
Spojením roztroušených kopaničářských chalup vznikla v roce 1791 obec Lopeník, která se rozkládá v biosférické oblasti Bílých Karpat. Nachází se zde několik zajímavých přírodních lokalit. Přírodní památka Grůn je typická výskytem mnoha druhů vzácných orchidejí, na zachovalé pastvině Hrubý Machnáč lze objevit např. prstnatce březového. Na hledače indícií čeká lopenická hledačka.
Obcí prochází několik turistických tras, naučná stezka a cyklostezka. Milovníci zimních sportů mohou využívat vleky na Mikulčině vrchu či běžkařské trasy v okolí.
V Lopeníku najdete také vzácnou ukázku kopaničářské usedlosti, a to v domě čp. 141.
Nejvyšším bodem je Velký Lopeník 911 m. Na jeho vrcholu se nachází rozhledna vysoká 21,9 m, která byla otevřena v roce 2005 z iniciativy Mikroregionu Bojkovsko jako symbol česko-slovenského přátelství.
Vrchol Velkého Lopeníku poskytuje dobré podmínky pro paragliding.
Nezdenice
Obec se nachází na východ od Uherského Brodu po obou březích řeky Olšavy. První písemná zmínka pochází z roku 1374. Nezdenice byly řemeslnickou obcí, fasádníci odcházeli za prací do Budapešti a Vídně, zvěrokleštiči odcházeli pravidelně kastrovat dobytek do Německa, Polska, Ruska a Uher. Ještě začátkem 20. stol. zde vyráběli knoflíky dva perleťáři.
Na jihu vesnice prýští jódová slaná kyselka, jež byla hojně navštěvována a využívána již kolem roku 1580. Lázeňská budova patřila světlovskému panství, pacienti se zde koupali až do 1887, kdy lázně upadly kvůli konkurenci nedalekých Luhačovic.
Vrchnostenským objektem, jenž zde stával, byl zámeček, v němž se v současnosti nachází domov pro seniory.
Z původního kostela sv. Petra a Pavla zůstal pouze gotický presbytář, v roce 1846 byl kostel přestavěn. V blízkosti kostela se nachází hřbitov a obřadní a smuteční síň.
Během 1. světové války působil dva roky na místní škole jako učitel hudby skladatel a sběratel písní Josef Černík.
V létě slouží pro rekreaci místních i turistů koupaliště. Občanům slouží tělocvična pro různé druhy sportů, lezecká stěna, sauna a zařízení pro fitnes.
Pitín
První písemná zmínka o obci je z roku 1405. Chudá pole vyháněla obyvatele za řemeslem do světa, za prací odcházeli zedníci a také zvěrokleštiči, kteří se živili kastrací dobytka. Mnozí hledali obživu až v Americe, kam se do roku 1900 odstěhovalo 15 rodin.
Kostel s farou existoval v Pitíně již v 16. stol. Současný farní kostel sv. Stanislava je z roku 1851 a stojí na místě původní staré kaple. Pod kostelem je socha P. Marie z roku 1774. Až do začátku 2. světové války fungovaly v Pitíně 3 mlýny. O bohatství švestek svědčila stará Navrátilova palírna, která zanikla po roce 1945.
V Pitíně fungují tělovýchovné spolky Sokol a Orel, který pravidelně organizuje turistický pochod Pitěnský škrpál. Cyklisté hojně využívají stezku z Bojkovic do Pitína. V letních měsících lze využívat koupaliště, které je v areálu Sportklubu NIVA, jenž má mimo jiné v nabídce hřiště pro různé typy sportů, sportoviště na beach volejbal, tenisovou a horolezeckou stěnu a také nafukovací multifunkční halu.
V domě čp. 59 se narodil olomoucký arcibiskup a moravský metropolita Josef Matocha.
Dub rodiny v Pitíně na Jahodiskách se pyšní 3. místem v soutěži Strom roku 2014.
Rokytnice
Obec se nachází v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty na rozhraní jižního Valašska a moravského Slovácka. K Rokytnici náleží i místní část Kochavec.
První zmínka o obci je z roku 1503. Vedle zemědělského charakteru byla v minulosti známá také jako místo řemeslníků, zedníků, tesařů a zvěrokleštičů, kteří odcházeli do světa kastrovat dobytek.
V Rokytnici byly dva mlýny. Po požáru v roce 1926 Malaníkův mlýn již nebyl obnoven. V Hamalčíkově mlýně byla výroba zastavena až v roce 1951.
Dominantou obce je budova z let 1937 - 1938, kterou tvoří obecní úřad, hasičská zbojnice a kaple sv. Anny, jež stojí na místě původní dřevěné zvonice z poloviny 19. stol. Kaple sv. Cyrila a Metoděje na Kochavci byla postavena v roce 1910, zrekonstruovaná byla v roce 1998.
U školy roste lípa, která byla v roce 2001 prohlášena památným stromem. Pod ní se nachází Boží muka, pocházející snad z let kuruckých nájezdů z počátku 18. stol.
V roce 1972 zde byla založena tradice setkání Rokytnice ČR, která probíhají každý rok jinde. Na Peňažné bývají pravidelná česko-slovenská setkání, pořádaná s partnerskou Hornou Súčou.
Na Kochavcem je vyznačena turisty oblíbená trasa po hřebenu Bílých Karpat.
Rudice
Obec nese název podle rudy, která se zde vyskytuje. Z větší části spadají Rudice do CHKO Bílé Karpaty včetně biosférické zóny. V obci vyvěrají dva minerální prameny Hačůvka a Kyselka.
Protože vzdálenost od všech okolních obcí je stejná – tj. 6 km, bývají Rudice odnepaměti označovány jako „střed světa“. Z Rudic často odcházeli muži za výdělkem do světa jako zedníci.
První písemná zmínka o obci je z roku 1350. Už od středověku zde stával kostel sv. Urbana se samostatnou farou. Nynější kostel sv. Václava byl vysvěcen v roce 1789. Nejstarší stavbou v obci je kaplička z 15. století u cesty do Nezdenic.
V květnu 1944 se zde ukrývali dva parašutisté skupiny CARBON, kteří tragicky zahynuli, když byli obklíčeni gestapem. Tuto událost připomíná pamětní deska na domě č. p. 89.
Rudic se dotkla také letecká bitva nad Bílými Karpaty 29. 8. 1944, kdy byl nad obcí sestřelen jeden americký bombardér, v němž zahynuli 2 letci. Ti byli nejprve pohřbeni na místním hřbitově a po exhumování v roce 1946 byla jejich těla převezena do Francie. Tragédii dodnes na hřbitově připomíná list vrtule ze zříceného letadla. V místě pádu bombardéru v lokalitě Amerika je umístěna pamětní deska.
Šanov
Obec leží v kotlině pod hřebenem Bílých Karpat na pomezí Moravy a Slovenska.
První písemná zmínka o Šanovu je z roku 1261.
Obce se dotkla letecká bitva nad Bílými Karpaty 28. 8. 1944, nad jejím územím byl sestřelen americký bombardér B-17 G. Zahynulo 9 letců. Zachránil se pouze jediný člen posádky, velitel letadla Thayne L. Thomas, který dopadl mezi stromy a s pomocí místních občanů překročil slovenskou hranici a dostal se zpět do USA. Památce letců, ale také obětem 1. a 2. světové války je věnovaný památník v centru obce. V roce 2002 na místě dopadu letadla byla v lese nad obcí odhalena socha Letecké srdce od sochaře Jaroslava Koléška. Původně byl nad vesnicí v místě tragédie kříž, později tam Josef Studenka a Otto Žitník vybudovali památníček se jmény padlých letců. V Šanově se nachází muzeum Letecká bitva nad Bílými Karpaty, které je hojně navštěvované nejen znalci letecké historie z okolí, ale také návštěvníky z Ameriky, zejména příbuznými padlých amerických letců. Muzeum vlastní Michael Žitník, který většinu exponátů sám našel na místě zřícení letadel nejen v Šanově, ale i na místech dopadu dalších létajících pevností.
Milovníci zimních sportů mohou využívat lyžařský vlek, s jehož stavbou bylo započato na jihozápadním svahu nad Šanovem již v roce 1979. Obcí prochází turistická trasa Šanov – Horná Súča, jež přes hřeben Bílých Karpat v krátké vzdálenosti propojí Tenčín a okolí s mikroregionem Bojkovsko.
Šumice
Obec se rozprostírá v údolí řeky Olšavy, nejvyšší místo v katastru je Babí hůrka 387 m. n.m.
První písemné zmínky o obci pochází ze 2. poloviny 14. století. Šumice byly od pradávna typickou řemeslnickou obcí, charakterističtí pro ni byli zedníci, kteří odcházeli za prací např. do Budapešti, Hamburku a Vídně.
Dřívější kostel Narození Pany Marie pocházel z roku 1861. Nynější kostel byl slavnostně vysvěcen v červnu 2000 a je rovněž zasvěcen Narození P. Marie.
O tom, jak probíhal život v obci v minulých dobách, se dozvíte v muzeu, které bylo otevřeno díky iniciativě manželů Petrkových. Muzeum byste již brzy měli navštívit v Hasoňově chalupě v č. p. 102, kde by měla být nainstalována také expozice věnovaná zednictví. Šumice se pyšní také technickou památkou. V Pipalově mlýně v č. p. 81, který byl elektrifikován v roce 1926, byl mlýnský náhon poháněn francisovou turbínou.
Další lidovou stavbou v obci je Trchalíkova usedlost č. p. 210 s rekonstruovanou stodolou.
Vápenice
Název je odvozen od vápna, jehož pálením se zdejší obyvatelé snažili uživit. Vápno pak rozváželi na vozech a prodávali ho po okolních vesnicích. Někteří obyvatelé se zabývali i dřevařením.
Vápenice vznikly před rokem 1740 jako kopaničářská obec. Kvůli chudobě byly celé rodiny včetně dětí vyháněny každoročně na sezónní práce do Rakouska, Uher a po první světové válce také na Hanou.
Od roku 1969 fungovala v obci pobočka podniku Cremona Luby u Chebu, zaměřená na výrobu strun a hudebních nástrojů. Po privatizaci po roce 1989 došlo k přejmenování firmy na Gorstrings a struny se zde vyrábí dodnes.
Vápenice jsou vyhledávaným místem turistů. V minulosti zde trávil dovolenou např. spisovatel Jiří Mahen, často do těchto končin jezdila také básnířka Jarmila Urbánková. Žil zde známý lidový vypravěč Josef Lebánek. V současnosti zde působí mužský pěvecký sbor.
Na blízkých svazích je v rekreační oblasti Mikulčin vrch několik sjezdovek s lyžařskými vleky. Obcí vede naučná stezka Okolo Hrozenka.
Domy čp. 43 a 53 jsou památkově chráněné stavby lidové architektury. Od roku 2012 mají Vápenice novou vstupní bránu do obce v podobě kaple Povýšení sv. kříže.
Vyškovec
Název se odvozuje od vysoké polohy kopce Vyškovec dnes Kykuly. Obec je typickou kopaničářskou vesnicí s roztroušenou zástavbou chalup, která vznikla kolem roku 1730. Chudobné obyvatelstvo se živilo podomním prodejem zeleninových semen po Uhrách a Rakousku. Tam také odcházely celé rodiny i s dětmi na sezónní práce.
V obci se nachází několik staveb lidové architektury, jedná se o domy č. p. 12, 40, 63 a zemědělskou usedlost č. p. 44.
Na území Vyškovce se nachází horská kaple Panny Marie Královny z roku 1998. Zvonička Pod Hribovňou je zvláštní tím, že při příchodu návštěvníka se automaticky spouští hudba. Nedaleko ní se nachází památník americkým letcům, kteří zde přišli o život během letecké bitvy nad Bílými Karpaty 28. 8. 1944.
Květnaté louky v lokalitě Pod Hribovňou jsou přírodní památkou s velkým množstvím chráněných rostlinných druhů. Přírodní rezervaci Ve Vlčí tvoří pastviny s rozptýlenými lesíky ležící v členitém terénu 800 m severovýchodně od vrchu Kykula.
Záhorovice
Obec se táhne v údolí po obou stranách okresní silnice z Uherského Brodu do Bojkovic. První zmínka o obci je z roku 1373. Vesnice je tradiční obcí zedníků, kteří odcházeli na sezónní práce do Budapešti, a zvěrokleštičů, jež se vydávali dvakrát ročně do světa kastrovat dobytek. Před první světovou válkou vyráběli v obci 4 perleťáři knoflíky. Dva menší mlýny (Valíčkův a Pavlackých) zanikly před rokem 1945.
Záhorovice se pyšní výborným pramenem Kyselky, jedná se o hořečnato-sodnatou minerální vodu.
Z drobných sakrálních památek naleznete v Záhorovicích Boží muka na dolním konci a zvonici ve středu obce, kde je obraz sv. Bartoloměje, patrona Záhorovic. V trati nad Drahami se nachází památný hřbitov z doby moru z roku 1830. Tato choroba se v obci rozšířila po odchodu pruského vojska, když zde zůstal jeden nakažený voják, jenž nemoc v obci rozšířil. Morový hřbitov byl v roce 1994 prohlášen za kulturní památku.
Turisté se mohou vydat do nedalekého zatopeného lomu v lokalitě Modrá voda, kde lze stanovat, opékat špekáčky či se jen kochat krásou přírody.
Žítková
Vesnice vznikla kolonizací na přelomu 17. a 18. století v trati Čierných. Až do konce 2. světové války zůstala pastvinářskou obcí s chudým polním hospodářstvím. Bohatství dřeva v okolních lesích využívali obyvatelé dříve k domácí výrobě dřevěného nářadí, které prodávali na trzích v okolí. Kvůli tvrdým přírodním podmínkám, poloze vesnice v karpatských kopcích a odlehlosti od „okolního světa“ došlo na Žítkové k vytvoření izolované kulturní oblasti, kde mezi obyvateli hrála silnou úlohu tradice. Již od 17. stol. byla obec široko daleko známá díky bohyním – ženám, které dokázaly léčit pomocí bylin, předpovídat budoucnost či přičarovat lásku. Turisté často vyhledávají dům, kde bydlela poslední bohyně Irma Gabrhelová.
Přes obec vede naučná stezka Moravské Kopanice, návštěvníci se zde octnou uprostřed krásné přírody, na jaře vykvétá na místních loukách celá řada druhů chráněných orchidejí.
Kaplička na Pitínských pasekách z roku 1991 je zasvěcená P. Marii Kopaničářské, na oltáři je P. Maria s dítětem oděná v tradičním kopaničárském kroji. V roce 2002 došlo k revitalizaci místního rybníka, který se v letních měsících využívá ke koupání.